Resumé nové knihy Markéty Gerlichové

Publikace „Muzikoterapie v praxi“ Markéty Gerlichové srozumitelně představuje muzikoterapii z různých úhlu jejího užití v praxi. Jádrem knihy jsou konkrétní příběhy osob, které prošly muzikoterapií z různých důvodů, v nejrůznějším zdravotním stavu a životní situaci.                              

První kapitola se zabývá působením hudby na člověka a oborem muzikoterapie u nás i ve světě. Další kapitola je věnována psychosomatice a tématům které s ní souvisejí: rytmu života, dechu, pohybu, tréninku pozornosti i uvolnění a v neposlední řadě harmonii v životě.                   

Nejobsáhlejší kapitola se zabývá využitím muzikoterapie ve zdravotnictví. Autorka se věnuje oblastí neurorehabilitace, kde můžeme pozorovat, jak přirozená vlastnost mozkové tkáně – plasticita mozku – pomáhá v obnovování porušených spojů či pomáhá vytvářet jiné. Dále je zde zahrnuto využití muzikoterapie v rámci fyzioterapie, kdy s velkým úspěchem využíváme rytmická cvičení, dynamiku hudby a pohyb. V oboru ergoterapie můžeme muzikoterapeutická cvičení využít při hře na různé hudební nástroje při tréninku úchopů i kognitivních funkcí. V oblasti logopedie najdeme široké uplatnění muzikoterapeutických technik od dechových cvičení, zpěvu, tréninku komunikace (verbální i neverbální). Najdeme zde též podkapitolu týkající se paliativní péče, protože umírání je přirozenou součástí života a využití hudby, v této nelehké etapě života, k zachování důstojnosti člověka, snížení obtíží i zintenzivnění vztahů s nejbližšími považuje autorka za velmi podstatné.                                 

Kapitolu věnovanou školství můžeme rozdělit na témata, která spadají do základního vzdělávání, dále ty, které souvisejí s výukou hudby na ZUŠ a ty, jež patří do oboru speciální pedagogiky. Je nastíněno využití muzikoterapie k přiblížení hudby dětem, které nejsou z hudebních rodin a potřebují podpořit k odvaze rozvíjet svou hudebnost. Muzikoterapeutickým přístupem lze vytvořit přátelské klima ve třídě i pomoci dětem k zlepšování vzájemných vztahů. Dále je zde pojednáno o muzikoterapeutickém přístupu k výuce na hudební nástroj, který vychází z přirozené radosti dětí učit se bez zbytečného stresu a strachu. Kniha se zabývá též muzikoterapii u osob s poruchami učení.                                                                                                                                                                                                 

Další kapitola je věnována problematice sociální sféry. Začíná zamyšlením souvisejícím s pohledem filozofické antropologie a ovlivněním společnosti hudbou v dějinách. Pokračuje využitím hudby k procesu socializace člověka a muzikoterapií se seniory.                                                                                  

Kapitola následující se zabývá styčnými plochami mezi obory psychoterapie a muzikoterapie. Autorka se zde především věnuje využitím poznatků z Pesso-Boyden psychoterapie, která ji osobně nejvíce ovlivnila. Nechybí podkapitola zaměřená na práci s emocemi i využití muzikoterapie v obtížné životní situaci.                                                                                                                                                                                      

V další části se kniha zabývá muzikoterapií osob se speciálními potřebami. Najdeme zde podkapitoly věnované muzikoterapii osob s problémy ve zrakovém či sluchovém vnímání. Dále je zde část věnovaná muzikoterapii osob s motorickým, mentálním či kombinovaným znevýhodněním a poruchou autistického spektra (PAS).                                                                                                                                                   

Osmá kapitola je věnována autorčině muzikoterapeutické mětodě nazvané Ikapus, což je akronym (zkratka pro počáteční písmena) ze slov: invence, kreativita, aktivita či aktivizace, pohyb, uvolnění a sebeuvědomění. Jsou zde vysvětlena východiska metody i její uplatnění.                                                   

Následuje popis muzikoterapeutické skupiny složené z osmi osob řešící nejrůznější obtíže během trvání jejich osmiměsíční skupinové terapie.                                                                                                                  

Závěrečná kapitola se zabývá využitím oboru muzikoterapie v běžném životě, důležitosti odpovědností i pokory terapeuta a smyslu neustálého seberozvoje a celoživotního vzdělávání.

Klíčová slova: muzikoterapie, psychosomatika, neurorehabilitace, hudební výchova, osoby se speciálními potřebami, poruchy učení, rytmus,