Datum konání: 7. - 13. července 2020 Autor zprávy: Patrice Windsor

Písní o lenošení na letním slunci byli v neděli 7. července 2019 přivítáni účastníci mezinárodního letního kurzu na Orffově institutu v Salzburgu. Intenzivní týdenní program kurzu, jenž byl ukončen v sobotu 13. července mezinárodním večerem, však samozřejmě vyžadoval od účastníků stoprocentní nasazení a aktivní skupinovou spolupráci, odpočinek tedy účastníci rádi a dobrovolně odložili na jindy.

Výuka v dopoledních blocích byla zaměřena především na základní aplikaci principů Orffova Schulwerku v jednotlivých oblastech hudebního výrazu a vzdělávání. Reinhold Wirsching propojoval zpěv, vokální a dechová cvičení a intonaci s hrou na tělo, Andrea Ostertag rozvíjela pohybová cvičení a taneční formy od jednoduchých po komplexní a oba společně potom provázeli večerním programem, plným tanců a písní různých kulturních oblastí.

Dílny Wolfganga Hartmanna s názvem „Jsou mosty, které spojují“ pak představovaly dnešní koncept Orffova Schulwerku v největší rozmanitosti a šíři. Práce s hlasem, pohybem, hra na nástroje Orffova instrumentáře, rytmické hry, práce s vizuálním podnětem a výtvarným uměním, improvizace i kompozice, skupinová práce – velmi systematické propojení všech těchto prvků bylo skutečně mistrnou ukázkou „celistvosti“, pro kterou si orffovského pedagogického přístupu tolik ceníme. Lektor nikdy neopomněl zdůraznit, že nikoliv výuka samotná, hudba samotná, nácvik zpěvu či rytmu, nýbrž lidské individuum, jeho „prožitek bytí“ a „zakoušení“ hudby a svobody tvorby je a má být centrem naší pozornosti jako učitelů. Ačkoliv tedy nechápeme Orffův Schulwerk jako pedagogickou „metodu“, tyto dílny byly velmi kvalitní ukázkou toho, jak důležité je jednotlivé výukové kroky při aplikaci orffovských principů metodicky promýšlet, abychom dosáhli jako pedagogové svého vytyčeného cíle.

Výrazným zpestřením dopolední výuky byly Hudební hry Latinské Ameriky Estevao Marquese. Mezi účastníky nebyl nikdo, kdo by nepodlehl temperamentu brazilské hudby a tance, hra na plastové prádelní koše a lžíce byla pro změnu povzbuzením pro všechny, kdo nemají ke své pedagogické práci k dispozici nástroje Orffova instrumentáře. Webové stránky lektora, jeho CD, hudební publikace a jejich originální grafická úprava i četná You Tube videa svědčí o tom, že se mu podařilo dosáhnout popularity a vybudovat si jakousi „vlastní značku“.

Estevao, svým chováním vždy velmi srdečný a vstřícný, byl také jediným lektorem, který umožnil pořídit na závěr lekcí videa s jednotlivými aktivitami, aby je účastníci poté mohli využít ve vlastní práci. Ač je toto téma nepochybně kontroverzní a užívání mobilních telefonů bylo během lekcí až na výjimky logicky zakázáno, není možné nevnímat zásadní posun doby: o záznam hodin, písní, rytmů, tanců do písemné podoby se se sešitem v ruce snažil už jen málokdo. Většina využívala technologie a pořizovala hlasový či obrazový záznam místo písemného alespoň po skončení hodiny.

Odpolední workshopy pak nabízely zajímavý přesah k jednotlivým dopoledním aktivitám. Kdo chtěl dále rozvíjet základní orffovské principy, volil taneční dílnu Angeliky Holzer či práci s orffovským instrumentářem Frajo Köhleho. Velkou oblibu si získaly dílny Rolfa Grilla, prezentující rytmické hry jednotlivých světadílů, neobvyklé hudební nástroje a zčásti také nabízející terapeutické prvky typu “rhythm flow“. Výsledkem Rolfovy práce je kniha Rhythmusspiele der Welt, vydaná nakladatelstvím Helbling.

Milovníci zpěvu a capella, práce s hlasem a vokální improvizace volili jednoznačně Circle Songs Ari Glageho. Spontánnost, autentičnost na místě nově vznikajících „hudebních krajin“ byly nevídané, stejně jako celkové vzájemné „propojení“ participujících. Jsou prožitky, které se vzpírají slovům, a toto byl jeden z nich.

Propojení práce s hlasem, soustředěného poslechu, hudební improvizace a moderních kompozičních metod nabízel workshop Cathy Milliken, ve světě uznávané hudební skladatelky, performerky, zpěvačky a hráčky na hoboj, spolupracovnice György Ligetiho, Pierra Bouleze, Karlheinze Stockhausena či Franka Zappy a také Berlínské filharmonie. Oč menší byl počet zájemců o tuto formu práce, o to intenzivnější výsledek workshop jednoznačně přinesl – jak v oblasti skupinové práce, tak v oblasti osobního sebevyjádření a nalezení vlastního hlasu.

Jak vidět, letošní kurz nabízel rozmanité spektrum možností, jak nalézt nejen „sám sebe“, sám sebe jako pedagoga, sám sebe jako zpěváka, tanečníka či hudebníka, ale také zakusit sám sebe jako součást neuvěřitelně otevřeného orffovského společenství lidí z celého světa, ze všech kontinentů, několika desítek zemí. Ať i vás na vašich orffovských cestách světem i životem provází zdar!

Patricie Windsor