Jiřina Jiřičková - Zpráva z mezinárodního orffovského semináře -

Kdybyste zavítali do Budapešti a pustili se odtud dál na jih k Balatonu a ještě jednou tolik až téměř k chorvatským hranicím, kde se zvedá pohoří Mecsek, ocitli byste se ve starobylém 150tisícovém Pětikostelí (maď. Pécs). Důležitým městem bylo už ve 4. století a od té doby se v něm mísí stopy antiky, křesťanství, islámu i judaismu. V roce 2010 bylo Pětikostelí vyhlášeno Evropským městem kultury.

Pécs proslavily i keramické dílny rodiny Zsolnay, založené v druhé polovině 19. století. Její porcelán a keramika patřily ve své době ke světové špičce. Díky bohatým obkladům chrámů, kašen i docela obyčejných domů je město jásavě barevné a pestré keramickou výzdobou, a nejen proto – i když ve střední Evropě – připomíná spíše Středomoří. Rozsáhlý areál manufaktury Zsolnay je velkorysým prostorem nabízejícím mnohostranné vyžití. V areálu jsou umístěny expozice s místní keramikou, sídlí zde univerzitní keramický institut, loutkové divadlo, společenské sály a velkorysé prostory pro nejrůznější projekty

A právě zde, v krásně zrekonstruovaných prostorách Zsólnay Cultural Quarters, probíhal 21. ročník letního semináře „Orff meets Kodály“. Při objevování rozličných zákoutí areálu, který je považován za největší kulturní areál střední a východní Evropy, byste mohli zaslechnout charakteristický zvuk xylofonů, metalofonů a zvonkoher, nebo by se k Vašim uším donesla maorská pozdravná píseň. A za odrazy prosklených stěn byste mohli zahlédnout mladší i starší postavy, pohybující se jako labutě, medúzy, ryby či zpěvní ptáci.

Na šestidenní kurz do Pécse dorazilo na osm desítek převážně hudebních pedagogů z šestnácti zemí. Kromě učitelů všeobecné hudební výchovy na různých typech škol do Pécse přijeli také učitelé nástrojové hry, tance, pedagogové pracující se žáky se speciálními potřebami, vysokoškolští pedagogové i lidé dalších profesí, kteří mají hudbu jako svůj koníček[1].  Všechny přivedlo na jedno místo jméno Carla Orffa a zájem o Orffův Schulwerk. V dopoledních hodinách probíhaly master classes. V nich předvedl mezinárodní lektorský tým v čele s Lenkou Pospíšilovou, jak pestré a inspirativní může být hudební vyučování, které vychází z ideí Carla Orffa. Lenka Pospíšilová nabídla přítomným komplexní tvořivé dílny, vycházející jak z českého folkloru, tak i z konkrétní skladby Carla Orffa. Těžištěm seminářů Angeliky Wolf, působící v Innnsbrucku a Londýně, bylo pohybové vyjádření výtvarného umění. Během své výuky se opakovaně odkazovala na choreografie Rudolfa Labana a jeho pojetí pohybu jako jiné podoby hudby. Christoph Maubach z Nového Zélandu účastníky vybídnul ke společnému zpívání a hraní  hudby původních novozélandských obyvatel. Principy Orffova Schulwerku pak vtipně demonstroval v dětských maorských písních. Odpoledne byly na programu tzv. ateliéry, které vedli maďarští lektoři Judith Hasznosi (zpěv, sbor), Gábor Fejér (meditativní pohyb a hudba, rytmická improvizace) a Márta Nagy (keramický design). Judith Hasznosi se osvědčilo propojování intonačního výcviku na solmizační slabiky s elementárním pohybem. Cennou výpovědí její pedagogické zkušenosti byla ukázka práce s dětmi na videu, které mohli účastníci shlédnout. Inspirativní byly konečně i semináře Gábora Fejéra, ve kterých nešlo nehledět s obdivem na množství vlastnoručně vyráběných pomůcek do výuky (dlouhé klacky, drobné stuhy namotané na klacíkách, drhla atd.).

Účastníci Orffovského semináře byli v průběhu kurzu rozděleni do tří skupin, které se jednotlivě střídaly v každé dílně zvlášť. Mnohé z celkem 36 hodin, které tvořily vlastní náplň kurzu, byly díky místu konání inspirované vizuálním uměním, některé se uskutečnily přímo v prostorách muzea keramiky či keramickém ateliéru.

Zatímco v keramickém ateliéru bylo zadáním „ozvučit keramiku“, ve workshopu v místní galerii měli účastníci v krátkých skupinových performancích konkrétní umělecký předmět „rozhýbat“.  Frekventanti kurzu dostali k dispozici hrnky na kávu, drobné vázičky, nádoby nejrůznějších velikostí a barev, symetrického či výrazně nepravidelného tvaru, a konečně i obrovské vázy. Po hodinovém vyposlouchávání zvukových kvalit jednotlivých předmětů, rozeznívaných za pomoci špejlí a čínských hůlek, vlastními prsty či dlaněmi, zazněly skupinové performance doplněné zpěvem nebo pantomimou.

Večerní program, jak už to tak na hudebně pedagogických kurzech bývá, vyplnila živá hudba. Tancovaly se maďarské lidové tance, zahrát přijela rocková kapela i v Maďarsku známé trio Melodica, popularizující klasickou hudbu. Závěrečný večer patřil prezentaci jednotlivých zemí. Turečtí účastníci kurzu společně secvičili rituál přípravy turecké dívky na svatbu, předváděly se folklórní tance Skotska, Ruska a Ukrajiny, Maďaři zazpívali sborovou píseň Zoltána Kodályho. Češi a Slováci zazpívali a zatančili společně za doprovodu dud.

Letní Orffovský seminář v Pécsi prakticky demonstroval holistický a kreativní přístup k hudebnímu vyučování. Vedle vlastní výuky však také umožnil prostor ke společným setkáním a cennému sdílení nejen pedagogických zkušeností. A co vlastně vedlo organizátory ke spojení dvou tak významných hudebně pedagogických osobností v názvu semináře? Ona totiž v Pětikostelí vznikla a dosud funguje vůbec první škola vycházející v hudební výuce z učení Zóltana Kodályho. A tak zde v červenci 2018 Orff opravdu potkal Kodályho.

Jiřina Jiřičková

[1] Početné zastoupení na kurzu mělo Turecko, Rusko, Ukrajina, přirozeně Maďarsko, naopak po jednom zástupci v řadách účastníků mělo Rumunsko, Skotsko a Finsko. Dva účastníci dorazili z Austrálie, Jižní Koreje a Čech.