Rafaela Drgáčová

V pelhřimovské věži dvanáct hodin bije…. Přečte – li si tento nadpis nezasvěcený čtenář, pousměje se při vzpomínce na nezapomenutelnou větu Rudolfa Hrušínského o pelhřimovském krematoriu z filmu „ Vesničko má, středisková“, jejímž největším kouzlem je to, že v Pelhřimově žádné takové zařízení není, a nebude se jím dále zabývat.

Dostane – li se ke stejnému nadpisu někdo, kdo mohl být, aspoň jednou, tomuto týdnu v Pelhřimově přítomen, zajásá a řekne si: „Sláva, už je zase rok pryč, a dny plné muziky před námi… Mámo, táto, děti, dědečku, babičko, jedeme!“

Pevně věřím, že následující řádky aspoň trochu přiblíží, proč tomu tak je, a proč se v tolika očích rozžehnou plamínky radostných vzpomínek při slově „Pelhřimov“.

Mezi řadou akcí, které desítkám profesionálních i amatérských muzikantů po léta nabízela Česká hudební společnost, je totiž „Pelhřimov“ jistou výjimkou – na žádném z ostatních kurzů se dodnes neschází tak věkově a profesně pestrá skupina, jako právě tam. Originální nápad uspořádat kurz, na kterém by se mohla aktivně vzdělávat celá rodina, se zrodil v hlavách Pavla Jurkoviče, Jiřiny Rákosníkové a Hany Halíkové na Letním kurzu staré hudby v Kroměříži v roce 1988, od prvního ročníku v roce 1989 po dnešek jím prošlo více než 1000 lidí ve věku od 0 do 80 let! První čtyři ročníky proběhly pod patronací České hudební společnosti a její zaměstnankyně Hany Halíkové, od roku 1993 ležela tíha organizace už jen na paní Haně Halíkové. Po zakladatelech /psáno bez titulů/ Jiřině Rákosníkové, manželech Lence a Jaroslavu Pospíšilových, Janu Veverkovi /+ 2014/ a Pavlu Jurkovičovi /+ 2015/, bývalému předsedovi České Orffovy společnosti, pomáhali v průběhu let s chodem kurzu ještě Věra Číhalová /sbor/ a Jitka Kafková /hra na zobcovou flétnu pro nejmenší děti a hráče mírně pokročilé/, lektorskou štafetu převzali před více než deseti lety další členové České Orffovy společnosti – Jana Žižková, Ludmila Battěková, Pavel Linka /+ 2017/ a Rafaela Drgáčová. Ludmilu Battěkovou vystřídala ve výuce tance a přípravě divadla Marie Žižková, v duchu intencí „otců zakladatelů“ se ale všichni stále snaží o totéž - pomocí kvalitních lidových i umělých písní z domova i ze světa rozvíjet intonační, rytmické, taneční a poslechové dovednosti dětí i dospělých. Nedílnou součástí kurzu byla stále práce ve sboru pro děti i dospělé, nácvik malé pohádky s písničkami, výuka komorní hry, nácvik renesančních tanců /Eliška Trojanová/, hra na nástroje orffovského instrumentáře i aktivizační poslechové dílny pro děti i dospělé - ideální též jako forma tzv. ukázkových hodin pro pedagogy všech typů škol a jejich studenty. Pro děti předškolního věku byly vždy připraveny aktivity vedené zkušenými pedagogy /Marie Švarcová a Alena Adamová/ na školkové zahradě i v klubovnách internátu, občas pomáhala studentka střední pedagogické školy Kateřina Linková. Téměř třicet let nesl kurz název „Rodina zpívá, hraje a tancuje“, což jasně vypovídalo o tom, že byl, a stále je, otevřen celým rodinám bez rozdílu věku a velikosti - už to je, z hlediska sociálního, velmi důležité! V aule pelhřimovského gymnázia či obchodní akademie /kde se díky pochopení vedení těchto škol celé to muzikantské setkání pravidelně konává/ tak lze zahlédnout nejen malé děti s dudlíky v puse a plyšovým zvířetem v náručí, ale také středoškoláky a vysokoškoláky, kteří se s gustem učí novému „kontradans“ a ve střídavých taktech radostně prozpěvují o tom, že rádi kucmoch… V létě 2018 převzala vedení paní Eleonora Krůtová a tak se scházíme pod novým názvem „Rodina v jednom kole“ a s rozšířenou náplní kurzu, což je reakcí na poptávku ze strany zúčastněných rodin. Vše osvědčené /viz výše/ zůstalo, přibyly výtvarné dílny /Ivana Blažková/, „dramaťáček v pohybu“ /Eleonora Krůtová/, poslechové a aktivizační dílny pro předškolní děti a rodiče /Rafaela Drgáčová/ a tanečně pohybové dílny /Klára Drgáčová/, s večerním sborem začala pomáhat Dagmar Potštejnská. Podrobnosti a fotografie lze nalézt na webových stránkách www.rodinavjednomkole.cz, rozsah tohoto článku ještě větší zpřesnění neumožňuje.

1. Co je ale potřeba rozhodně zmínit, je fakt, že bylo vždy dbáno na to, aby byl vyvážen čas mezi vzdělávacími aktivitami a chvílemi, kdy může být rodina jen sama se sebou. Proto je v rozvrhu čas na společnou rekreaci zpestřenou hrou na flétnu u rybníka, výlety do okolí, koupání, vášnivě povzbuzovaná fotbalová utkání mezi „Spartou“ a „Slavií“, posezení v některých z příjemných kaváren či hospůdek v blízkosti malebného renesančního náměstí, návštěvu vyhlášeného Muzea rekordů a kuriozit či stoupání do věže kostela sv. Bartoloměje s překrásným výhledem na krajinu. Večery a noci pak skýtají prostor na diskusí o všem možném a povídání si o tom, co se v jednotlivých rodinách za ten rok událo – raritou je jistě to, že v roli rodičů už přijíždějí ti, kteří byli v počátcích kurzu opravdu malí. Chtějí totiž svým dětem dopřát stejný prožitek a ukázat vše, co pečetí to nejcennější - každoročně obnovované, či objevované, přátelství.

Závěrečný páteční koncert, sestavený z pohádky a nejlépe nacvičených písní a tanců, otevírá tradičně vernisáž obrázků dětí, v roce 2018 obohacená o nádherně zpracované výrobky výběrových výtvarných dílen. Pak už se pozvaní diváci, a kameraman natáčející DVD, nestačí divit, co lze za intenzivně múzicky prožitý týden všechno nacvičit, navíc v klidu a radosti!  To je asi nejdůležitější poselství, které, kromě vzdělávacího efektu, kurz „Rodina hraje, zpívá a tancuje“ i „Rodina v jednom kole“ po třicet let svého působení má - ve světě, kde jsou platidlem ostré lokty a normou potřeba urvat pro sebe jen to nejlepší, existuje společenství lidí, kterým nejde o výkon, ale chuť vydat se společně na cestu za krásou různých podob a vesele si zpívat:

V pelhřimovské věži

dvanáct hodin bije,

moje nejmilejší,

košiličku šije.

Dráteníčku střapatý,

ku – ku – ku – drnatý,

dráteníčku střapatý,

ty budeš můj! Rafaela Drgáčová, archivní údaje Hana Halíková   

Rafaela Drgáčová